sobota 1. listopadu 2014

Au-pair update - rok a půl poté

Napadlo mě napsat takový krátký update vztahující se k mému roku v Americe jako aupair. Vím, že od té doby co jsem zpět v Praze, se tenhle blog posunul úplně někam jinam a je jasné, že v Čechách není můj život zdaleka tolik vzrušující nebo neobvyklý, jako byl, když jsem žila tam.

Nikdy neříkej nikdy, stále je tu pravděpodobnost, že se tam jednou s Jeffem vrátíme na delší dobu než jen na návštěvu. Přestože bych se ráda nakonec chtěla někde usadit, je fajn mít možnost zvážit všechny možnosti, vyzkoušet si oboje a mít dveře v obou zemích otevřených. V USA to tak pro mě zatím teda není, haha, déle než tři měsíce tam být legálně nemůžu, ale do budoucna se to snad změní :).

Proč tohle ale teď tak znenadání píšu. Celý ten rok a půl jsem se svou hostitelskou rodinou byla sice v kontaktu, ale bylo to tak nějak ve stádium hybernace. Sice jsme si vyměnili email jednou za tři měsíce, ale alespoň jsme kontakt úplně neztratili. Je mi jasné, že jsou hrozně zaneprázdnění, jako byli vlastně vždycky.

Vím, a tenhle blog mi toho je svědkem, že to tam s nimi nebylo jednoduchý, hodně jsem se navztekala a nabrečela, nic méně, po té době mi už zbývají jen hezké vzpomínky, stesk a pocit prázdnoty, když si uvědomím jaký to byl ůplně jiný život. Neříkám že lepší, i tady se mi žije moc dobře, je to jen taková úplně jiná kapitola mého života a jistým způsobem mě mrzí, že je pryč.

Vypadá to ale, že má rodina hledá novou aupair. Minuly týden jsem od nich dostala email, že jsou v procesu vybírání nové aupair a tím pádem vzpomínali na čas, který jsme strávili spolu a že jim a hlavně teda dětem se stýská a rádi by mě viděli. Tak jsme poprvé po té době volali přes skype, bylo to celé úplně surrealistické, děti jsou o tolik větší, přitom ale pořád stejné a pamatují si spoustu věcí a vůbec na mě nezapomněli. :) Měla jsem z toho takovou radost, že jsem je konečně zase viděla, že to ani popsat nejde. 
A výsledek tohoto je, že se za nimi plánuji vypravit v prosinci, až budeme s Jeffem na Vánoce v Charlotte. Udělám si do Georgie výlet, navštívím i kamarádku Sáru... Nemůžu se dočkat, snad ty dva měsíce pořádně rychle utečou :).

Tohle byl teda úplně random proud myšlenek na téma, které už se tu dlouho neobjevilo, je ale pravdou, že na svůj rok tam často a ráda vzpomínám.


Žádné komentáře:

Okomentovat