sobota 16. února 2013

Let zpátky

Jsem v letadle, tři hodiny od přistání v Mnichově- takže porad jeste nad Atlantikem. V Čechách je skoro pět rano, pro me v moji hlave jeste není ani jedenáct. Potřebovala jsem spát, abych zítra/ respektive dneska nebyla úplne mrtvá. No a to se nestalo.. Bohužel nemůžu usnout, poslouchám iPod a hraju hry na ipadu... A jsem hrozne unuděná! Tak co jinyho dělat, než vám napsat článek, že jo :).

Dneska rano jsem musela vstát v devět, abych byla v nějakou rozumnou dobu předem na letišti.. Loučení bylo zase smutný, ach jo.. To je ta nevýhoda, kdyz si za chlapa vyberete cizince. Naštěstí za mnou přijede žít do Čech, takže to odloučení bude tentokrát jen asi na tři týdny. Ale i tak- za ten rok tady jsme se viděli skoro každý den, takže mi bude chybět. Bylo mi smutno vystěhovat se z bytu, kde jsme ted rok spolu hospodařili.. Jsem hrozně sentimentální a hrozná plačka..

Pak přišly krušné chvilky, kdyz jsem měla check it ty svoje tři obři kufry. Limit je 50 pounds- váha byla 54, 56, 50... Takže jsem musela všechno otevřít a nekteré věci vyhazet. Naštěstí mi je Jeff přiveze do Prahy později, takže o ne nepřijdu, to bych se jinak zbláznila.. Takže jsem tam s těžkým srdcem nechala několik kondicionérů Aussie :D a dvoje letní wedges botky.. A taky půlku sbírky lakůlaků na nehty a nejaky cedecka. No a pak to bylo 50, 50, 50... Pěkně natěsno.

První let byl krátký, jen do Charlotte do Severní Caroliny. Na tomhle letišti jsem byla loni, přesně před letem do Augusty- historie se opakuje. No a abych to zpečetila, zasla jsem tam ZASE do The Body Shopu a koupila si to stejné co loni :D nebo teda tu stejnou řadu- chocomanie, tentokrat mám lotion, malý body butter a Shower cream. Bych to snedla.

Pak jsem se poflakovala po letišti a bylo mi smutno... Najednou jsem prostě zahodila ten život co jsem měla tady a odjíždím. Sice si v Praze hrozne rychle zvyknu, ale musím říct, ze mám Ameriku jako druhy domov. Jsou tu lidi kterym na me záleží, Jeff, jeho rodina, par kamarádů.. Mám to tu rada, rada mluvím porad anglicky, je to zábava, bydlet jinde než v rodné zemi. A ani po tom roce me to nepustilo..
Abych zahnala chmury, zasla jsem do Pandory, ze bych si mohla k ty příležitosti odletu koupit další přívěsek ma svůj náramek.. Zkrátí me to- koupila jsem si stříbrný prstynek s černým kamenem a cenou, která mi dochází az ted... Kdyby to bylo v českých korunách, asi by mě ani nenapadlo to za nej dat- ale tak roztočme dolary, jak se to říká- peníze budou, my nebudeme?
Určitě sem dam fotku, až ji vydoluju z paměťový karty- zase jsem zacala používat foťák, poté co jsem musela odevzdat svůj iPhone 4S. Stejne uz jsem zkazena a budu si iPhone koupit v Čechách, hrozne jsem si na ten komfort zvykla.

Po třech hodinách čekání jsem nastoupila na letadlo do Mnichova. Neobešlo se to bez komplikaci- zaprvé, urvalo se mi držadlo od kufru, takže ho táhne za zbývající tyč jako retard.. Ach jo. Potom taky před gatem vybírali nejaky carry on zavazadla a vážili je- me naštěstí nevybrali, to bych byla v hroznym háji. Ve snaze ušetřit váhu ve velkých kufrech jsem do toho malého nacpala asi ctvery boty a všechny džíny.. Takže místo osmi kilo má podle mě třicet... A tím ze ho není za co táhnout, je to dost k vzteku :D

Ach jo, ale jo, těším se domu :)

2 komentáře:

  1. TO muselo být vážně smutné, je vždycky cítit ten rozdíl mezi kontinenty...

    OdpovědětVymazat
  2. Kačí!! Zníš uplně jako já před čtyřma rokama, když jsem odjížděla z USA. Hrozně mi Amerika chybí! Ach jo. Musim si asi najít taky nějakýho američana nebo nevím, jak to udělám..nebo práci napůl v Čechách a napůl v USA. Život je o 100% pohodlnější ve státech. Některý věci jsou tam na hlavu, ale stejně to za to stojí...Dej nám pak vědět, jaký byl přílet a jak si zvykáš na Prahu :))

    OdpovědětVymazat