úterý 7. února 2012

Dopis z (do) Frankfurtu

vzhledem k tomu, ze az ted jsem se mohla pripojit, tak az ted :)


Právě sedím před gatem na letišti ve Frankfurtu a čekám na letadlo do Philadelphie. Celkově to ranní brzké vstávání a transport na letiště probíhalo víceméně v pohodě. Všechno bylo v pohodě, vlastně až na lehké zmatky s kufrem, který měl asi dvě a půl kila nadváhu. Odmítla jsem teda platit 150 dolarů a musela se vzdát sprchového gelu a hrubé mouky, kterou jsem si tam akčně vezla na své plánované vyvařování. Maky, neboj, plech na pečení muffinů jsem ubránila, takže mi zůstal a kufr mi nakonec vzali. :) Táta sice prohlásil, že je to jako bych si vezla vodku do Ruska, ale přece jsem ho nemohla nechat doma! Další problém se objevil, když se zjistilo, že mé příruční zavazadlo nemůže mít 18 kilo (to jsem si někde přečetla a byla o tom celou dobu skálopevně přesvědčená), ale osm, takže taky nebyli moc nadšení z mých dvanácti. Ženská na check-inu mi ale řekla, že to jakože neviděla a ať jdu.. :D ono se jim to řekne, ale stěhovat se někam na rok? A to ani netahám zbytečnosti.. No dobře- vezu s sebou asi patery letní šaty, protože jsem prostě neměla to srdce je nechat doma a rok je nevidět, nehledě na to, že už bych je našla tak leda v sestry skříni.- Andy, nic proti, vždyť víš, že jsem ti slíbila, že ti budu posílat preclíky v čokoládě ;).


Loučení bylo smutný, všichni jsme brečeli. Nemam z toho teď nějak extra dobrej pocit, že jsou kvuli tomu lidi kolem mně smutný, ale snad to všichni zvládnem- vždyť i mně se bude hrozně stýskat. Ale fakt si ještě nějak neuvědomuju, že to je na rok..



Let byl celkem fajn, nejdřív teda asi dvacet minut rozmrazovali letadlo nějakym postřikem, aby se to vůbec vzneslo, seděla jsem u okna a celou dobu bylo pěkně jasno.. Stejně jsem za tu hodinu stihla usnout.

Teď je 11:45 a já už jsem přes dvě hodiny na letišti. Táhnu svůj přetíženej kufřík a ještě batoh s notebookem, ve kterým je kromě notebooku ještě asi miliarda věcí, takže je to všechno hrozně těžký.. A přejít tohle letiště, to neni jen tak za pět minut. Sedla jsem si tady v jedný kavárničce, která měla výhled akorát na vycházející slunce, dala si kafčo, nachos se sýrovou omáčkou (kdo neví, tak je naprosto m-i-l-u-j-u!) a přečetla část ELLE, který jsem celej měsíc odkládala až na tuhle cestu.





Dokonce i v ELLE se tenhle měsíc zabývali osobností Václava Havla. A jak jsem si tak četla vzpomínky různých lidí na něj, uvědomila jsem si, že tu sedim na letišti a vlastně mam hrozný štěstí, protože jen před pár lety a třeba i nebýt jeho, jsem mohla jet tak maximálně kempovat na mácháč... No vlastně, kdyby mi Expert au-pair nezaplatila tuhle letenku, tak taky, to už je ale jiná :).


Neni tu připojení, proto tohle budu muset přidat až když budu v cíli. Vůbec se mi do toho letadla nechce, devět hodin a teď ještě hodina do pohovoru s imigračním úředníkem. Kdyžtak budu chránit svůj ilegální obsah počítače vlastnim tělem :D

Mějte se tu v Evropě krásně* já jedu za teplem! :)


(Tati, to letadlo je fakt obří!!.. Kdo pochopil z nadpisu narážku na Palackýho, má u mě bludišťáka :D)

2 komentáře: